neděle 14. srpna 2011

Recenze - Posel Smrti II

Pokračování, které velmi příznivě navazuje na první díl. V podání Cranberry Productions se hra vcelku vydařila, koukneme se jak moc.


 


Pokračování jak má být
Hra změnila tvůrce, což by mohlo znamenat, že nebude stát za to, jak první díl. Ale nakonec to nedopadlo vůbec špatně.

Příběh začíná u Darrena, amerického studenta fyziky, který vypomáhá o prázdninách ve fotoateliéru. Začátek je opravdu zvláštní, nenavazující na události jedničky, ale vše se brzo změní. Jelikož máme horrorovou adventuru, tak se budou dít „nepěkné věci“ a po smrti darrenovy matky začínáte mít v hlavě příliš mnoho otázek a začínáte s tím něco dělat. Také se zde potuluje neznámý cizinec.

Dostaneme se časem do městečka nám velmi známého, a to Willow creek. Město prošlo jistou změnou, přeci jen jsme o nějaký ten rok dále. Uběhlo již 12 let a lokace prošli velmi zajímavou změnou, všichni co znají první díl, budou nejspíš nadšeni. Odkazů na první díl je zde spousta, bez toho by to nebylo to správné pokračování a tak potkáte také mnoho známých.

Napětí je zde plno
Příběh je napínavý od první chvilky, až do samého konce. Bude vás držet napnuté a chtít abyste se těšili, co se bude dít dál. Díky určitým zvratům má hra svoji správnou rychlost a napínavost. Naštěstí se příběh drží hlavní linie vcelku slušně a nemusíte řešit druhořadé problémy a prkotiny. Skvěle jsou navrženy také dialogy, které se víceméně drží hlavních témat, a neřešíte věci nepotřebné. Postavy jsou velmi zajímavě provedené, potkáte třeba nespokojené turisty ve Willow creek, nebo prodejce ve vetešnictví, u kterého si nemůžete být jistí, zda je slepý nebo dělá fintu.

Díky těmto skutečnostem se dokáže hrací doba vyšplhat opravdu vysoko, což dokáže být také relativní s ohledem na každého hráče. Ale extrémně i na 20 hodin, pokud budete poctivě proklikávat všechno a všude. Hra obsahuje možnost přeskakování hádanek, po pár minutách, takže i pokud vůbec nemáte tušení jak na to, dá se to v klidu přeskočit. Dále možnost zobrazení aktivních míst na obrazovce, nebo skvělý deník, kde máte všechny důležité informace ohledně příběhu.

Logika a puzzly
Hra má svůj logický spád. Většina hráčů by tudíž neměla mít problémy zjistit, co kde použít a jak postupovat v příběhu. V průběhu hry také potkáte pár logických hádanek, které obohacují příběh a dají vám na chvilku důvod zapřemýšlet. Není to nic extrémně složitého a při možnosti přeskočení se vše dá vesele zvládnout. Hra by mohla některé hráče odradit svou lehkostí, nebo rychlostí, ale nebojte, nebude to tak. Hra má suprovou atmosféru a hutný příběh, které vás budou držet u hraní. Autoři zde mohli využít další obtížnost a přidat pár složitých hádanek, ale myslím, že to stačí tak jak to je.

Zvuky a dabing
Němci se opravdu vyřádili na novém Poslu. Vše je velmi zajímavě podané a propracované, až na malé detaily. Dabing je již horší než tomu tak bylo v prvním díle. Výběr hlasů není zrovna nejlepší a detailnost se zde moc nedostala na řadu. Neříkám, že všechny postavy jsou nedokonalé, co se hlasu týče, ale některým by měli trošku zlepšit vystupování. Výslovnost anglických jmen není vždy vzorová, nebo vzorné prožití různých akcí. Co se týče hlavního hrdiny, ten si své odvykládal skvěle, jen mohl přidat krapet nadšení a použití emocí.

Grafika je povedená
Posel smrti má své skvělé lokace, již byly v prvním díle a teď byly upraveny a zlepšeny, doplněny. Opravdu je se na co těšit, animace sice může mít své mouchy v některých momentech, ale to není taková velká věc. Dostanete se ve svém putování do podobných lokací jak v prvním díle a pár dalších, které jste doposud neviděly. Například zámek Black Mirror, město Willow Creek, Akademie, Museum a mnoho dalších.

Verdikt: Hra je vcelku slušným nástupcem prvního dílu. Příběh hezky navazuje, doplňuje dalšími informacemi a pohltí vás. Potkáte pár puzzlů a procvičíte logiku. V neposlední řadě si ale užijete skvělou horrorovou atmosféru této hry.

(+)Příběh
(+)Prostředí, atmosféra
(+)Délka hry
(-)Dabing mohl být lepší
9 // 10

Také by vás mohl zajímat První díl a Třetí díl.

Autor: Roman Schenk

Žádné komentáře:

Okomentovat