Recenze - Dungeon Siege III

Po velkém čekání a hromadou let mezi druhým a třetím dílem, jsme se dočkali. Obsidian Entertainment nám vytvořil pokračování skvělé RPG hry. Žádné zdržování a hurá na ně.

Mocní hrdinové

Tak jdeme na to

Nový díl Dungeon Siege nám mění pravidla, položená staršími díly, případně diablovkami. Hra přeskočila na jinou kolej od posledních dílů, ale přitom se snažila zůstat alespoň trošku na stejné úrovni. V dnešní době je na každou hru nalepena pomalu nálepka „opět diablovka“, ale i když to není pravda, tak se pořád všichni snaží bránit. Hry jsou vylepšovány a ne vždy tím nejlepším směrem. Takže nám byl „vylepšen“ herní styl, pozměněna hra oproti dvojce a nakonec nic moc z toho.

Hra nám přeskočila do konzolového typu, takže je hra tomu přizpůsobena. Všichni hráči co znají předchozí díly, budou celý nesví a není se čemu divit. Kam se poděli naše klasické výpravy za tunami předmětů, ničení hromad nepřátel na každém kroku, i ten typický inventář s mřížkovaným pojetím byl super. Ale takovým věcem je konec. Tahání se s předměty, abychom se mohli za pár úrovní krásně nabušit, také padlo.

Pokec

Království Ehb

Příběh nového Dungeon siege se nám dostal do tohoto království, kde se kupodivu zrovna válčí. Bojujeme za skoro padlou Desátou legii, která vždy chránila království. Jenže 30 let uplynulo a král je zavražděn, a aby toho nebylo málo tak vládu dostane Jeyne Kassynder, která začne shánět padouchy a zlosyny. Království je rozděleno na menší státy a Jeyne ovládá pouze některé z nich. Máme zde vůdce legie Oda, který nám bude pomáhat svými radami po celou hru. A také, abychom na vše nebyly sami, máme možnost vzít s sebou jednoho parťáka z možných čtyř. Každý umí něco jiného, takže alespoň dělení na různé „profese“ zde zůstalo. Příběh se žene dopředu pomalu bleskovou rychlostí. Ať už čtete dialogy, nebo nikoliv. Změnu moc nenajdete, pomož tu, pomož tam… Nazdar. Desátá legie se musí vyhrabat z díry a vy jste její lopatou, která vše udělá. Hezké je, jak postupně zjistíte, že někteří nejsou, za co se vydávali. Holt hrabat, hrabat, hrabat.

Na začátku dostaneme možnost si vybrat, za koho budeme hrát jako hlavní postavu. Takže je vesele na nás, zda je lepší meč, nebo stezky magie. Přestupy na daných levelech jsou každopádně velmi zjednodušené a není zde nad čím moc přemýšlet. Minimum kouzel, minimum práce.

Boj, který je všude ve velkém množství

Chuťovky na zlatém podnose

Co se vám určitě bude líbit jen pramálo, je pohyb kamer. S tím bude zápasit opravdu každý a ať budeme oddalovat, jak chceme, pořád bude vidět opravdu málo kolem postavy, což je špatné. Ale aby toho nebylo málo, tak nám hra i pozměnila ovládání, které také není, jak jsme zvyklý a s ním budeme zápasit rovněž. Holt, člověk si nevybere… Pohybovat se můžeme pomocí držení tlačítka na myši, ale také přes klávesnici, což je mnohem pohodlnější a máte tak možnost vesele klikat na přibíhající nepřátele do upadnutí prstu.

Klikání na předměty také zmizelo, vše funguje klávesou E, takže holt klikání nám bude ušetřeno na nepřátele. Ale proč to bylo změněno, bůh ví, zase jednou ulehčení pro konzolové hráče.

Hra je opravdu zjednodušena až na kost, zde není moc co koumat a vše jde skoro samo. Mapy jsou jeden dlouhý tunel, takže se nikdo nemůže zatoulat. Úkoly jsou rovnou před nosem a až na pár výjimek, nemusíte sejít z hlavní cesty. Přidělování úrovní jde také samo, hned po boji, ani se nic nemusí hledat. Váš baťůžek také nevypadá, jak to kdysi bývalo. Vše je vesele roztříděno podle typu, a aby toho nebylo málo, tak i podle užitečnosti. Takže pro jednodušší hráče stačí najít nejvrchnější věc a obléct se. Inventář sice také obsahuje určitý limit, ale nikdy toho nebudete mít tolik, abyste museli třídit. Takže máte skoro neomezenou kapsu. A třešnička je, že ani nemusíte hledat obchody, peníze získáte rovnou z inventáře pouhým kliknutím.

Pamatujete si na lektvary? Pomalu je to zastaralým výrazem, který je vhodný pro knižní podání. Ale bohužel, ve hře žádné neexistují, z nepřátel se zjeví barevné kuličky, které vás doplní.

Průchod městem

Požitky, možná, jak pro koho

Hromada nepřátel, naštěstí se moc neopakujících je velmi dobrá. Dostanete se do hromady různých a pestrých míst. Ať už jste na zasněžené hoře, ve městě, v lese, nebo třeba na hřbitově, vždy to má něco do sebe, když zapomeneme na ten tunel, kterým kráčíme, jak oslíci za mrkví. Hra v tomto směru vypadá velmi dobře, až jsme ochotni přimhouřit oko nad jednoduchostí.

Singleplayer nám nabízí kooperativní hraní, není to již pro 4 a více postav najednou, jako tomu bylo ve dvojce. Ale máme zde sebe a jednu další postavu. Postupem hry totiž potkáme všechny postavy, ze kterých jsme si na začátku mohli vybrat. Co je ale velmi zvláštní a nedomyšlené, je výměna postav kdykoliv a kdekoliv, jedním kliknutím. A také dané postavy postupují s úrovní tak jako vy, prostě jednoduchost nad jednoduchost.

Zábavu najdeme, co víc od toho chtít

Graficky je tato hra na slušné úrovni, hezké efekty, příroda a lokace. Prostředí a postavy se povedly. Po zvukové stránce také nemám moc co dodat, dabing je vcelku povedený, textu jsou chvilkami mraky. Příběh vás podrží.

Bude tato hra zabijákem novinek na trhu? Asi nikoliv, ale snaha se cení. Hra vás udrží u hraní, protože nenudí, ale naopak je záživná. Na změny si časem zvykneme a pak bude vše tak jak má (skoro) být.

Verdikt: Hra má spoustu nových věcí. Možná až moc, na změnu pouze z druhého na třetí díl. Každopádně přišlo velké zjednodušení, díky tomu, že byla tvořena i konzolová verze. Není to ideální, ale zvykneme si. Hra určitě stojí za zkoušku.

(+) Příběh
(+) Postavy, kouzla, boj
(+) Grafika, prostředí

(-) Strašné zjednodušení

(-) Doba hraní 

7,5 // 10

Autor: Roman Schenk